objekt

Zdena Kolečková

Dílo Zdeny Kolečkové se obrací k intimní formě prožívání dramatické historické události, kterou bezesporu bylo obsazení Československa vojsky Varšavské smlouvy v roce 1968. Tento akt bezprecedentní mezinárodní, ale také individuální agrese byl intenzivně a bolestně reflektován absolutní většinou tehdejších obyvatel. Pocit ponížení a znásilnění v kontrastu s předcházejícím, poměrně krátkým obdobím relativní svobody, spojeným s obrodným procesem tzv. pražského jara, vyvolal jednoznačné reakce a veřejnou angažovanost. Lidé se vymezovali vůči okupantům reprezentovaným především Sovětským svazem a jeho armádou. Ve společnosti náhle dominovaly pocity sounáležitosti, subjektivní blízkosti, sdílené statečnosti a úcty k mravním hodnotám. Zdálo se, že pevnost takového široce sdíleného postoje nemůže být narušena, když navíc byla v mnoha případech potvrzena nejvyšší obětí ve vzdoru proti nepřátelským silám.
Stejně jako v jiných českých a moravských městech a obcích také v Ústí nad Labem se obyvatelé spontánně společně i každý sám za sebe postavili na tichý, a přesto přesvědčivý odpor proti agresorům. I zde si okupace vyžádala lidský život Petra Fridricha, který se pokusil zastavit postupující jednotky vlastním tělem a byl při tom zachycen a usmrcen tankovým pásem. A také v Ústí nad Labem protestující demonstrovali podporu tehdejším politickým reprezentantům v čele s Alexandrem Dubčekem a naopak rezistenci vůči uchvatitelům symbolizovaným Leonidem Brežněvem. Jména těchto politiků po mnoha letech tu a tam nacházíme na zdech domů a továren, kam byla v extatických dnech srpna 1968 s láskou či nenávistí zaznamenávána tehdejšími hrdiny ulice a později zakonzervována pod novými vrstvami omítky.
Po období euforie a vzájemnosti v odporu však rychle přišlo vystřízlivění a nekonečná série kompromisů, ústupků, selhání a zrad. Co platilo včera, bylo „nutné“ záhy popřít. Dřívější statečnost najednou v nové situaci působila jako hloupost a zatvrzelost. A přece se našli ti, kteří neslevili z vlastních požadavků, nepodvolili se a přijali závazek v podobě společenské a profesní perzekuce. Výzva k tomu, aby odvolali, přitom nezřídka byla provázena výsměchem, výhružkami, ponížením a vyobcováním ze společnosti.
Zdena Kolečková se v díle nazvaném Před půlstoletím nechala inspirovat jak stále ještě patrnými nápisy z roku 1968 vystupujícími z fasád budovy spořitelny na Mírovém náměstí a jednoho ze skladišť v Tovární ulici, tak také osobní vzpomínkou na osudy rodinných příslušníků za nastupující normalizace. Vlnící se linearita jejího objektu upomíná na dramatické zvraty v našich dějinách i v životech jejich zcela konkrétních hrdinů. Dobro a zlo, vzdor i rezignace se v záhybech autorčina díla spojují a vytvářejí podmanivé memento statečnosti i selhání našich předchůdců. V jeho prohlubních se ovšem zároveň skrývají otázky směřující k současným křižovatkám, na kterých se ocitá společnost i každý z nás tváří v tvář destrukci hodnot přítomných i ve spontánním vzedmutí obyvatel Československa proti okupantům v srpnu 1968.

Michal Koleček

h Zdena Kolečková, Před půlstoletím, 2018, objekt, polykarbonát, digitální tisk na forexu, 210 x 600 cm, archiv autorky